Trvalo to opravdu celý dlouhý jeden rok, kdy můj nejoblíbenější koník – kříženec Arafel – vyrazil na závody. Po všech zraněních, nehodách a nemocech, které ho za ten jeden koňský rok u nás potkaly, jsme se dočkali prvních závodů. Na Mělníku si poprvé v cizím prostředí přešel úlohu Z1 a opravdu nezklamal. Choval se jako profesionál. I když na něm vypadá dospělý člověk příšerně, ale nevěděli jsme, jak se bude chovat, takže napoprvé nešel se svojí jezdkyní Míšou Pavlisovou. Musím říci, že charakternějšího koně neznám – a mám tě ráda Arafílku :-))).